[4163,5]
Παραϕυλακτέον
δὲ
*
(cavendum) καὶ τὸ παραλλήλους τιϑέναι
τὰς πτώσεις
*
(pares casus) ἐπὶ διαϕόρων
προσώπων∙ ἀμϕίβολον
*
(anceps, dubium) γὰρ
γίνεται τὸ ἐπὶ τίνα ϕέρεσθαι,
*
a chi riferire i detti casi. Τheo sophist.
Progymnasm. 2. hoc est de narrat. ed.
Basileae 1541. p. 36. L'infinito usato in
modo affatto italiano. (Bologna. 24. Gen.
1826.). {{V. p. seg. capoverso
3.}}